Městys Komárov

Stručná historie železáren v Komárově

Městys Komárov je v současnosti střediskovou obcí . Počet obyvatel se pohybuje kolem 2500. Centrum obce leží při soutoku tří potoků- Červeného, Jalového a Rohlovského na severozápadním úpatí brdských lesů.

Nejstarší doklady o jeho existenci jsou datovány do doby vlády rodu Přemyslovců a úzce souvisí s výrobou železa, případně i rtuti. Původní železářství bylo velmi primitivní. Pece bývaly na samotách a mýtinách přímo u zdroje železné rudy.Do údolí potoků se výroba přestěhovala za zdrojem energie, když se začalo používat vodní síly k pohonu měchů. Místa, kde se v minulosti těžila železná ruda, můžeme dosud sledovat v lesnatém terénu, kde orbou a terénními úpravami nebyl původní stav podstatně narušen.

V době husitských válek stáli majitelé zdejšího panství – Pešíkové- obdobně jako ostatní šlechtici z Podbrdska, na straně Zikmunda a v odvetných výpravách prošla husitská vojska v letech 1421, 1422,1425 a 1430 naším krajem.

Koncem 15. a začátkem 16. století Pešíkové velmi zbohatli a svůj majetek mnohonásobně zvětšili. V jejich držení byla i Příbram se svými doly na stříbro. Ve druhé polovině 16. století však došlo k rychlému úpadku a roku 1602 koupil zadlužené a zanedbané panství Jindřich Ota z Losu.Ten rozšířil těžbu železné rudy a rumělky a zavedl novou technologii výroby železa, spojenou s postavením vysoké pece.Po bitvě na Bílé Hoře byl Jindřich pro odboj proti Habsburkům popraven na Staroměstském náměstí a jeho majetek byl zkonfiskován.Třicetiletá
válka měla pro zdejší železářství i celý kraj velmi nepříznivý dopad. Značná část obyvatelstva se odstěhovala a při moru který následoval, vymřelo téměř všechno obyvatelstvo.

Ke zlepšení situace došlo až v době, kdy komárovské, hořovické a valdecké panství přešlo do majetku rodiny hraběte z Vrbna. V letech 1785 až 1823 měl železárny ve správě a později v majetku hrabě Rudolf z Vrbna. Ten měl velké znalosti v oboru hutnictví a mineralogie a na tehdejší dobu oplýval také neobvykle vstřícným přístupem k práci a ke svým dělníkům. Brzy poznal, že zdejší rudy nejsou vhodné ke zkujňování, ale naopak se velmi dobře hodí k výrobě odlitků. Toto zjištění bylo podporováno i zájmem ekonomickým. Odlitky a hlavně umělecké odlitky začínaly být v módě. A byla to právě umělecká litina, která koncem 18. a počátkem 19. století proslavila zdejší železárny po celém světě. Umělecké odlitky zdejších slevačů byly výzdobou šlechtických paláců a unikátní šperky ze šedé litiny zdobily hrdla i zápěstí šlechtičen, což bylo v té době módním výstřelkem. 

Roku 1828 byly v Komárově v provozu čtyři vysoké pece, vybavené dmychadly a dvaadvacet kujníren. V železárnách a pracích na ně navazujících, bylo zaměstnáno více než tisíc pracovníků. V tomto roce se v šesti dolech vytěžilo 193 tisíc vídeňských centů (11 800 tun)
železné rudy a vyrobilo se 40 tisíc víděňských centů ( 2 240 tun) surového železa. Komárovské železárny byly v této době, po stránce technické, technologické a množstvím výroby na předním místě v Evropě.

Z této doby pochází také většina nejhodnotnějších exponátů našeho muzea. Byly zhotoveny koncem 18. a začátkem 19. století a jsou to zbytky, které se dochovaly z původního muzea 
„ Vzorkovny“, zřízeného v roce 1829. Byly také součástí mnohých výstavních expozic u nás i v cizině. Jejich uměleckou a řemeslnou hodnotu zvyšuje fakt, že byly odlity přímo z vysoké pece.